Táboření Texas Ranger Clubu, Čestín u Kácova, květen 2007
21. 05.
2007
Byli to právě současní členové Texas Ranger Clubu, kteří začali už před několika lety organizovat pravidelné květnové tábory pod texaskou vlajkou. Nepustilo se nás to ani přesto, že v době táboření zcela pravidelně prší. Polovojenské ležení ve stylu konce 19. století budujeme na pozemcích našich kamarádů v Čestíně u Kácova. Louky, lesy, pastviny a koně. Iluze pozvolna dobývaného Západu je téměř dokonalá, i když kolem potoků rostou české olše a na loukách kvetou pampelišky.
Letos nám navíc dobovou atmosféru a autentické starosti texaských osadníků neplánovaně připomněli sami koně. Do Čestína se s námi vydala i kamarádka Lucka ze Zdic se svou kobylkou Alex. Stihli jsme sotva dostavět tábor, když se z louky ozval ryk. Dva místní mladí hřebečci, nalákaní Alex, se jakýmsi neuvěřitelným trikem probojovali skrz všechny ohradníky a už po klisně šli. Louka představovala příliš velký prostor a hřebečky na ní nebylo možné oddělit. Alex kličkovala, co to šlo, hřebci s ní důsledně drželi krok a naši valášci se postupně chystali, že jim ukáží, co to je, když se Valach vztekne. Museli jsme něco udělat.
Pomocí dalšího ohradníku jsme louku postupně přehradili a zahnali alespoň ostatní naše koně. Na hřebce to ovšem neplatilo. Musel pomoci jejich majitel.
Davy záhy dorazil i s připraveným plánem. Vyhnat Alex i s hřebci z údolí nahoru ke statku, tam ji pomocí přehrazení cesty zahnat do stájí a v nich potom hřebce oddělit.
Plán byl dobrý, ale nepočítal s Alex. Přehrazení cesty si ani nevšimla, prorvala ho tělem a dokonce se překulila. Rozzuřená jak zákon káže se postavila zpátky na nohy - a oba hřebci, kteří se ještě před vteřinou kasali, že jí ukážou, co je to chlap, právě v té chvíli poznali, že to nebyl ten nejlepší nápad. Klisna se po nich rozehnala tak, že zapomněli na dovádění a udělali první rozumnou věc - vzali kopyta na plece.
Karty se obrátily: hřebci zdrhali jako o život a rozčílená Alex se řítila za nimi. O kus dál nabrali koně kurs podle okresní silnice, takže nezbývalo než rychle skočit do auta a uhánět za nimi. Po několika kilometrech se zastavili v rokli.
Pak už to šlo. Davy s kamarády hřebce odchytil, Lucka převzala klisnu a všichni se vydali na dlouhou cestu nazpátek. Lucka ovšem zaznamenala, že Alex ztratila podkovu.
I to byl problém. Kobylka si už zasloužila klid a odpočinek, ale stav jejích kopýtek si žádal neprodleně nové okování. Právě tehdy jsme si připomněli život skutečných dávných osadníků, kteří po cestě na Západ museli podobné problémy řešit nesčíslněkrát.
Ráfa s sebou neměl podkovářské náčiní, ale vypůjčili jsme si je ze statku. Jinak nezbytnou stoličku nahradily ruce pomocníků. Nechtěli jsme kobylku dlouho stresovat, takže práce musela jít ráz naráz. V tuto chvíli se osvědčila dlouholetá Ráfova zkušenost. Během několika chvilek byla Alex okovaná a capkala si po louce. Lucka jí po zbytek táboření kopýtka ošetřovala, ale bylo zřejmé, že pro Alex skončí tenhle její adrenalinový zážitek bez komplikací.
Žádné další drama už se nepřihodilo a v sedlech jsme si užili několika krásných výletů do okolí. Tábor tak úspěšně odstartoval letní sezónu, v letošním roce opravdu mimořádně nabitou. S podrobnostmi z dalších akcí se brzy zase ozveme.
P. S.: Oříšek má tentokrát minus, protože s sebou neměla svůj spolehlivý fotoaparát. Těch několik snímků ve fotoalbu vzniklo díky Bobešovu mobilu.