Příjezd Petra Voka do Třeboně, duben 2011

V sobotu ráno jsme už byli na hrázi. [nové okno] Osobní garda pana Voka. [nové okno] To byla role, která nás čekala. [nové okno] Vydali jsme se na cestu kolem Světa. [nové okno] Protože naše stanoviště nebylo v městě. [nové okno] Ale až u kiosku u Schwarzenberské hrobky. [nové okno] Sem dorazil i kočár pro pana Voka. [nové okno] A my mu dělali čestnou stráž. [nové okno] Průvod nechť se vydá na cestu. [nové okno] Petra Voka vítali i třeboňští pištci. [nové okno] Hrdě jsme nesli praporce s rožmberskou růží. [nové okno] Za námi jel kočár s panem Vokem. [nové okno] A za ním opět náš doprovod. [nové okno] Třeboňští pištci hráli do kroku. [nové okno] A dorazili i ti báječní chlapci a děvčata z Bibusu Spiritus - i přes své mládí naprostá špička. [nové okno] Na okamžik jsme zastavili před městskou branou - město chce ještě posypat cestu květy. [nové okno] K průvodu se okamžitě seběhli nadšení měšťané. [nové okno] Rožmberská růže budila všude úctu. [nové okno] A vcházíme do bran města. [nové okno] Procházíme pod stropní klenbou pamatující šestnácté století. [nové okno] Naše koně zastřešený prostor nijak neruší - jsou zvyklí s námi chodit i pod daleko nižšími stropy. [nové okno] Pak už jsme vstoupili do čarokrásných uliček staré Třeboně. [nové okno] Ne nadarmo se jí říká Perla jižních Čech. [nové okno] Černí tahouni stále sledovali naše kroky. [nové okno] Pan Petr Vok s věrným knihovníkem Březanem. [nové okno] Oběma jistíme záda. [nové okno] Už brzy budeme na zámku. [nové okno] Jízdní arkebuzír zblízka. [nové okno] Jen krásní rožmberští vraníci si zaslouží tu čest vést posledního potomka nejslavnějšího jihočeského rodu. [nové okno] A vcházíme do třeboňského zámku. [nové okno] Pan Vok se vrátil do svého města! [nové okno] Uvítejme Jeho Milost. [nové okno] Húďte mu na čest. [nové okno] Jezdečtí arkebuzíři v plné kráse. [nové okno] Slavní jezdci před slavnou branou. [nové okno] Nést tento praporec je pro nás čest. [nové okno] Na třeboňském náměstí. [nové okno] Sedmnácté století neskončilo, sedmnácté století žije. [nové okno] Jako stále žije rožmberská růže. [nové okno] A znovu jsme se ponořili do spleti uliček. [nové okno] Provázeli nás i naši věrní přátelé. [nové okno] Byla to dlouhá cesta. [nové okno] Protože jen málokterá restaurace unikla naší pozornosti. [nové okno] Vlajkonoš jak vidí Regenta, tak se prostě nezná. [nové okno] Velitel na to hleděl shovívavě. [nové okno] Třeboňská brána pana Petra opravdu pamatuje. [nové okno] Znovu jsme se vydali pod její klenbu. [nové okno] A pak zamířili na dvůr třeboňského pivovaru. [nové okno] Cítili jsme se tu jak ve staré Anglii. [nové okno] Nápis na zdi byl ovšem typicky český. [nové okno] Jinak ale z celého prostranství dýchal viktoriánský duch. [nové okno] Tady by člověk klidně mohl potkat Sherlocka Holmese... [nové okno] Nebo seržanta Gribba... [nové okno] Či některou z jiných slavných postav londýnských uliček. [nové okno] Opustili jsme brány města. [nové okno] Za námi se tyčí novorenesanční bašty zámku. [nové okno] Loučíme se s Třeboní. [nové okno] Vracíme se pod hrází. [nové okno] Koně i jezdci mají pořád dost síly a energie. [nové okno] Ale nechystají nic zlého. [nové okno] Odcházíme s úsměvem. [nové okno] Zase někdy na shledanou! [nové okno] Loučí se jezdci i podkoní. [nové okno]

Publikováno dne: 25.04.2011

Fotoalbum - archiv 2011