Valdštejnské slavnosti ve Frýdlantu, květen 2011
23. 05.
2011
Největším Valdštejnovým protivníkem na válečném poli byl švédský král Gustav Adolf, možná jediná osobnost třicetileté války, která se mohla nejen znalostí vojenské strategie, ale také schopností inovace a improvizace měřit s českým vojevůdcem. V roce 1632 už měla švédská armáda v Evropě punc neporazitelnosti, protože slavila jeden triumf za druhým. U řeky Lechu zlikvidovala dělostřeleckou palbou císařské jednotky generála Tillyho (včetně generála Tillyho), obsadila Mnichov a hrozilo nebezpečí, že dobude i Vídeň. Bylo zřejmé, že jediný, kdo se jí ještě může postavit do cesty, je Valdštejn.
Syžetem letošní bitvy, která tvoří stěžejní bod frýdlantských Valdštejnských slavností, se stalo právě střetnutí Valdštejnských a švédských vojsk, v němž frýdlantský vévoda slavně zvítězil. Jízda svobodných rytířů nemohla ve svých černožlutých kabátcích ztvárnit jinou roli než švédské jízdní arkebuzíry, což pro nás byla čest, protože právě na arkebuzírskou taktiku měl švédský panovník a geniální vojevůdce Gustav Adolf nemalý vliv. Mimo jiné přestal používat do té doby nejrozšířenější útočnou jezdeckou techniku karakoly, při níž jezdectvo vyráželo do čelného útoku, aby se před nepřátelskou formací stočilo do zástupu a pálilo do středu formace. Místo toho začal stavět jízdu na křídla vlastní pěchoty a využil sílu a pádnost jejích chladných zbraní, konkrétně palašů. Jezdectvo začalo sloužit jako úderná masa, která drtí pěchotu nárazem.
Mezi další Adolfovy armádní reformy patřilo zavedení širokého spektra důstojníků s hodnostmi adekvátně pro každou jednotku a posílení vojenské kázně, kterou neváhal vyžadovat vojenskými soudy (v tom si ostatně mohl s Valdštejnem podat ruku). Vybudoval díky tomu jednu z nejefektivnějších armád své doby.
Frýdlantské slavnosti jsou však Valdštejnské, nikoli švédské, a Gustav Adolf proto musel přes všechny své reformy v bitvě podle scénáře podlehnout. Naším úkolem bylo ztvárnit lehkou švédskou jízdu, která chrání tábor, vyráží na zteče proti císařskému jezdectvu (představovanému Kavalerií Náchod) a nakonec tvrdě až zákeřně zasáhne do vyjednávání o švédské kapitulaci, když při nečekaném výpadu postřelí samotného Valdštejna. Nakonec je však stržena z koní a do jednoho pobita rozzuřenými Valdštejnovými vojáky.
Při sobotní bitvě jsme zaujali pozici na pravé straně švédského tábora, která se neukázala jako ideální - vyjížděli jsme a vraceli se za palby německých děl, umístěných až moc blízko koní, a navíc na této straně bojiště chyběl větší prostor na rozjezd. Při nedělní bitvě jsme proto byli převeleni na druhou stranu tábora k lesu, odkud se už vyjíždělo podstatně líp a lépe také vycházely vzájemné střety s Kavalerií Náchod. Velmi dobře se nám v neděli spolupracovalo i s pěchotou: zatímco v sobotu jsme se k jednotce, která nás měla strhnout z koní, kvůli přesunům na bojišti nakonec nedostali, v neděli se nejen vydařilo naše závěrečné pobití (skvěle je obstaral oddíl císařských pěších arkebuzírů), ale také pěkný útok proti nepřátelskému kanonu. Napadení vyjednávačů a postřelení frýdlantského vévody, jež bylo naší hlavní úlohou v bitvě, se naštěstí podařilo zrealizovat v obou dnech bez problémů.
Kromě bitvy jsme ve Frýdlantu vystoupili ve třech slavnostních průvodech, z nichž v tom posledním si svou veřejnou premiéru na historické městské akci odbyla jezdkyně Amálka na Dudlíkovi. Oba zvládli i dvojitou slavnostní salvu, kterou na počest Albrechta z Valdštejna vypálili mušketýři na náměstí přímo před nastoupenou řadou koní.
Frýdlant se velmi zdatně vzpamatoval z loňských povodní, takže ležení jsme rozbili na našem tradičním místě v parku u řeky, kde o nás bylo krásně postaráno. Park prošel po loňské velké vodě kompletní renovací, která nadále probíhá, ale je patrné, že Frýdlanští pracují na tom, aby už brzy nebyly žádné stopy po povodni patrné.
V roli fotografa se opět představil David a opět prokázal cit pro zachycení dramatických situací a krásy koňského pohybu. Jeho práci můžete ostatně tak jako vždy zhodnotit ve fotoalbu.