Valdštejnské slavnosti ve Frýdlantu, květen 2009
20. 05.
2009
Na jaře roku 1621 dostal císařský plukovník Václav Albrecht Eusebius z Valdštejna zálusk na prosperující liberecké a frýdlantské panství českého emigranta Kryštofa z Redernu. Získal je, spolu s dalším obrovským majetkem, jako zástavu za své půjčky císaři. Dne 4. dubna obsadili Valdštejnovi vojáci zámek i město Frýdlant. V letech 1623 a 1624 pak vojevůdce kupoval, prodával a směňoval nemovitý majetek ve snaze vytvořit ze severovýchodních Čech kompaktní územní celek. Listinou z 12. března 1624 povýšil císař Valdštejnovu doménu na frýdlantské knížectví, a 4. ledna 1627 se toto obrovské území, čítající 64 panství o 117 statcích, stalo vévodstvím. Vévoda a generalissimus císařských vojsk tím dovršil budování svého vlastního státu ve státě, s vlastním právem, soudním tribunálem, obchodními monopoly i vlastní měnou. Díky jeho autoritě a moci panoval na frýdlantském vévodství klid a mír, který mu vydobyl označení terra felix (šťastná země).
Valdštejnské slavnosti ve Frýdlantu se poprvé konaly v roce 1934, kdy byla v jejich průběhu odhalena bronzová vévodova socha. O šedesát let později byla jejich tradice obnovena a v roce 1999 se zde poprvé v roli Valdštejna představil Miroslav Kněbort, vůdčí osobnost uměleckého a šermířského sdružení Bohém. V roce 2003 se ve Frýdlantu uskutečnila v rámci slavností první rekonstrukce bitvy z doby třicetileté války a o dva roky později se jí poprvé zúčastnili koně - a byli mezi nimi i koně naši, tedy Jízdy svobodných rytířů.
Také v letošním roce jsme se vtělili do rolí jezdeckých arkebuzírů a po boku další výborné jezdecké skupiny, Kavalerie Náchod, představovali během slavnostního průvodu Valdštejnův doprovod a při rekonstrukci bitvy jezdectvo útočící na nepřátelské tercie.
Sobotní ráno nevypadalo valně. Z nebe se spustil drobný, ale vytrvalý déšť, a šedivé mraky se zdály k neprotržení. Těsně před zahájením průvodu ale pršet přestalo a na bitvu se dokonce úplně vyčasilo. Rekonstrukce válečného střetu mezi Valdštejnem a švédským králem Gustavem Adolfem probíhala stejně jako předloni jednou v sobotu a jednou v neděli, přičemž ta druhá se tradičně vydařila o něco líp. Sobotní večer se pak nesl ve znamení slavnostního průvodu městem a velkého ohňostroje.
Z jezdeckého hlediska jsme si mohli ozkoušet některé nové doplňky výstroje (tulejky na arkebúzy, nové cartridge neboli tašky na střelivo) a také různé druhy jezdecké taktiky - při sobotní bitvě jsme víc vycházeli ze španělského způsobu přibližování se klusem k nepřátelské sestavě a následné palby. Valdštejn v čele armády měl však představu dynamičtějšího a dramatičtějšího nasazení jízdy, takže při dalším, nedělním střetnutí se už naprostá většina jezdeckých manévrů odehrávala ve cvalu, který byl samozřejmě pro jezdce i diváky mnohem přitažlivější.
Rekonstrukce se celkem zúčastnilo několik stovek účinkujících a zhruba patnáct koní, z toho šest našich. Bitva vypadala opět o něco realističtěji než předloni - na působivosti jí dodala nejen postavená šibenice, která dotvářela pozadí scény, ale i lepší dohrávání bojových scén - například skupina Novica předvedla výborné smetení několika pěšáků kartáčovou dělostřelbou a opravdu efektní pády, reprezentující odhození mrtvých těl tlakovou vlnou.
Ve vojenském táboře jsme se pozdravili se spoustou přátel a známých, s nimiž se letos pravděpodobně nevidíme naposled. Funkci dvorních fotografů převzali tentokrát po Oříškovi naši noví kamarádi Blanka s Davidem, kteří se jako velmi zdatní pomocníci osvědčili už při letošním Masopustu. Výsledek jejich snažení můžete shlédnout na obvyklém místě.