Jarní výprava do Nevidu a pod Kozel, květen 2009
06. 05.
2009
Víte, v čem je hlavní výhoda koně proti bicyklu? Když ho necháte stát v jasném dni u hospody, nepraskne mu kvůli teplu pneumatika. Víte, v čem je hlavní výhoda bicyklu proti koni? Když ho u hospody zaparkujete do trávy, nevyválí se vám v ní i se sedlem.
Krásné počasí prvních májových svátků nám umožnilo uskutečnit další z výprav za panem Králem do Nevidu. Seznámili jsme se během vandru na Halter Valley před bezmála třemi lety. Když nás Král tehdy uviděl na koních, hned začal zvažovat, jestli si nemá vzít kobylku a vyrazit s námi. No, a jak tehdy řekl, tak letos udělal.
Cesta do Nevidu vedla nám už známými pěšinami přes Mrtník, Komárov a Dobřív. V Dobřívi jsme dělali důležitou zastávku na oběd a tady jsme zažili onu příhodu popisovanou v úvodu. Slunečný den totiž vylákal do sedel i spoustu cyklistů. Dělili jsme se s nimi o stoly na zahrádce, kola si opřeli o zeď.
Sedíme, jíme, popíjíme, když se najednou ozve syčení, jako když se zmije perou s užovkami. Jedno kolo nevydrželo teplo a potupně splasklo.
Moc jsme se smáli.
Bobeš se také smál.
Pretty nemá ráda, když se Bobeš směje cizím lidem.
Vzápětí byla na boku, drbala se v trávě a sedlo na hřbetě jí přitom vůbec nevadilo.
A smáli se zase cyklisti.
(Pisatel těchto řádek nezažil mimochodem podobnou příhodu poprvé. Jistý známý nejmenovaný kovář a výrobce mečů takhle jel před třinácti lety se svou tehdejší starou Škodou 105 kopcem na šumavský hrad Kašperk a otevřeným okýnkem vesele halekal na udřené cyklisty, jak jim přeje, že oni musejí ten krpál šlapat.
Taky se smál.
Až do chvíle, kdy o kámen rozerval kolo. Načež vystoupil, a když ho schvácení a vysmívaní kolaři dojeli, takto je oslovil: "Promiňte, já jsem píchnul a nemám hever, nemohli byste mi to auto zvednout a podržet?")
Ale to jsme odbočili. U pana Krále bylo jako vždy krásně. Pěkně jsme se vyspali, a protože každá výprava má přinést něco nového, věnovali jsme dopoledne druhého dne malému tréninku vzájemné důvěry jezdců a koní. Zbytek dne převzal do své režie pan Král. Osedlal si kobylku a rozhodl se ukázat nám své vlastní cesty, jimiž jezdí pod zámek Kozel. Tedy, cesty... Lesům, roklím, skálám, potokům, řekám a vlkům se dá říkat různě. Bylo to prostě moc pěkné, poetické a romantické.
Pod Kozlem jsme jako vždy zaparkovali ve Jmenovaném občerstvení, které poznáte podle toho, že se nachází vedle Nejmenované čajovny. Pan hostinský a paní hostinská se od našeho posledního setkání nezměnili, jsou pořád stejně sympatičtí a jejich dcerka se moc těšila na Dudlíka. Myslíme koně Dudlíka.
Načež následovala cesta zpátky do Nevídu (cestu ukazoval opět pan Král - některé větve rostou na stromech zbytečně nízko), a večer nás čekalo další příjemné posezení, tentokrát v hospůdce v Nevídu, jejíž pan majitel nám připravil skvělá vepřová kolena.
Neděle byla dnem návratu a za zmínku hodnou zapamatování stojí především heroické Míšino úsilí zachytit na digitální fotoaparát koně ve cvalu, přičemž seděla na Johnniem, který rovněž cválal.
Fotíte-li cval koní na koni ve cvalu, musíte, to si pamatujte, děti, počkat, až bude kůň pod vámi v nejvyšším bodě skoku. V té chvíli ani nestoupá ani neklesá, takže se na okamžik zastaví ve vzduchu. Právě v této chvilce musíte stisknout spoušť a docílíte skvělého ostrého snímku. Použití blesku nedoporučujeme.
S podvečerem jsme dorazili a s dalším podvečerem začal nebohý správce obsahu stránek vkládat pořízené snímky do fotoalba, kam vás tímto zve.