Bitva na Bílé hoře, září 2008
27. 09.
2008
Thurnův pluk, nejstarší a nejslavnější v královském vojsku, je rozprášený. Bubnova jízda se také obrátila na útěk. Neudržely se ani pěší a jízdní pluk hraběte Hohenlohe. Po bělohorském poli se válejí mračna střelného prachu, kvůli kterým ztratilo velení královského a stavovského vojska kontakt s oddíly. Je to konec? Mladý princ Kristián z Anhaltu, syn vrchního velitele stavovských vojsk, obrací tvář ke svému nejvyššímu poručíku Volfovi z Löbenu. Tak to přece nemůže zůstat! Princi je teprve dvacet jedna let, ale to nic neznamená, teď je velitel. A ví, co dokáže jedno odvážné srdce na bitevním poli. Kristián není nesečtělý a dobře zná příběh francouzské dívky, která ani ne před dvěma sty lety zahnala na útěk celou anglickou armádu. Kolik jí bylo, sedmnáct? A neměla v ruce nic než prapor s lilií. Ani jeho arkebuzíři nejsou právě nejlíp vyzbrojeni, přední i zadní kyrys mnohým z nich chybí, měli být jen v záloze, ale vem to čert, alespoň budou na koních rychlejší.
Princ a poručík na sebe kývnou. Ať je nepřátel, kolik chce, arkebuzíři jdou do boje.
Odvážný jezdecký protiútok Anhalta mladšího vstoupil do historie jako nejsmělejší a nejbravurnější akce, k níž oné smutné neděle 5. listopadu 1620 na straně stavovského vojska došlo. Se sedmi sty arkebuzíry obrátil Kristián na útěk daleko silnější a lépe vyzbrojené kyrysníky Marradasova španělského pluku, rozprášil osm kompanií nepřátelské jízdy pod velením plukovníka Lacroixe, a udeřil jako blesk na čtverec pěchoty, složený z Breunerova a Tiefenbachova pluku na levém křídle prvního šiku císařského vojska. I tyto pluky dokázal rozrazit, ale přes všechnu odvahu nemohl bez příchodu posil vítězit dlouho.
A posily nepřišly. Moravská pěchota, která pospíchala Anhaltovi na pomoc, se po cestě střetla s valonskými pěšími pluky a ty ji zatlačily na pravé křídlo. Uherskou jízdu donutil k ústupu černý prapor polských kozáků, útočících s uzdou v zubech a s mečem v každé ruce. Definitivní konec Anhaltovým nadějím udělal jezdecký pluk Kratze ze Scharfensteina, který vrazil do arkebuzírů obrovskou silou z pravé strany. Kristián se bránil s mečem v ruce i přes střelnou ránu na prsou. Zastavil jej až další výstřel, který mu přerazil pravé rameno. Mladý velitel klesl v čele svých arkebuzírů z koně. Jeho jezdci byli zahnáni.
Už počtvrté se Jízda svobodných rytířů zúčastnila rekonstrukce bitvy na Bílé hoře, kterou každoročně pořádají Rytíři Koruny České ve spolupráci s Prahou 6, a podruhé v ní představovala jízdu odvážného Kristiána. Kromě účasti v bitvě jsme zajišťovali také logistiku, přičemž si své ostruhy vysloužil Fanda s Bobšem v sedle, představující královského posla. A protože se každý rok snažíme přicházet s něčím novým, vystoupili jsme letos poprvé také v doprovodném programu bělohorské bitvy, kde jsme předvedli výcvik barokní jezdecké vojenské jednotky.
Atmosféru celé akce si můžete jako vždy připomenout i v našem fotoalbu.