Výprava do Halter Valley, srpen 2008

07. 08. 
2008

"Hráli hru o narození Boženy Němcové, uviděli mě mezi diváky v kostýmu, tak si mě hned pozvali, jestli bych Barunce coby kmotřička neřekla něco do kolíbky. Když kmotřička, tak kmotřička. Naklonila jsem se nad kolíbku a povídám: 'To děvčátko tak hlasitě křičí, učte ji litery, až bude velká, vykecá národu díru do hlavy.' A než se stihli prokysličit, tak jsem dodala: 'Vidím, Barunko, tvůj obraz v každé české domácnosti, lidé jej s láskou berou do rukou, je na něm číslo 500.' A už mě na scéně nechtěli." Ano, Halter Valley je vždycky plný rázovitých lidiček s nejrůznějšími historkami. Když jsme vyráželi do westernového městečka v Dnešicích u Plzně po kopytě naposledy (za chvíli to budou dva roky), potkali jsme se cestou se sympatickým pánem, který napřed zauvažoval, že by vzal koně a jel s námi, a posléze nám nabídl ubytování při příští výpravě. Své slovo sympatický rančer také splnil - jmenuje se pan Král a při cestě do Halteru i zpět (letos jsme absolvovali koňmo obě cesty) jsme u něj skutečně nocovali. A byl to nocleh vpravdě královský. Vůbec jsme měli po cestě štěstí na sympatické lidi - hostinského pod zámkem Kozel už známe a jednou jsme jej tu zmiňovali, jeho hospůdku můžeme opětovně všem doporučit. Budete-li mít cestu na zámek, nezapomeňte se tam zastavit, je to člověk se zlatým srdcem. Naše výpravy ho zaujaly natolik, že plánuje zřídit u restaurace stálé úvaziště, takže koňáci tu budou mít ráj. Další skvělý hospodský, vida naší partu, otevřel svůj podnik i mimo otevírací dobu a je pouhou nezodpovědností správce obsahu těchto stránek, že si nezapamatoval jméno vesnice ani hospůdky, takže mu tu v tuto chvíli nemůžeme udělat větší reklamu. V samotném Halter Valley jsme zaznamenali několik nových staveb a taky rozrůstající se stádo bizonů. Jinak jsme mohli shlédnout trénink takzvaného cuttingu neboli způsobu oddělování telete od stáda za pomoci koně, který v místní aréně nacvičovali kovbojové a kovbojky (vlastně by se možná mělo říkat spíš kovgirlky). Kromě toho zavítala do Údolí ohlávky řada známých tváří, například pvt. Duffy s Jenny, Francois tušíme od 9. newyorského, divadelní ochotníci, pochopitelně my coby aktivní reprezentanti Texaských rangerů pod střechou Westerners International a další. O dramatický průběh celého putování se jinak staralo hlavně počasí, které střídalo dusná parna s obrovskými průtržemi mračen. Dobrá průprava pro westernového jezdce, jenž musel těmto rozmarům neustále přizpůsobovat svouvýstroj, aniž by přitom sestoupil ze sedla a změnil chod koně. Bobeš to měl ještě složitější, musel obsluhovat i foťák. Výsledky jeho snažení najdete na obvyklém místě.
 

Novinky - archiv 2008