Svatováclavská výprava na Voznici, září 2007
07. 10.
2007
Na svatbách už vystupujeme, dokonce i když to neplánujeme, a v téhle zemi se opravdu všichni znají. To jsou v kostce dva nejzákladnější poznatky, které jsme si odnesli z třídenní svatováclavské výpravy přes brdský hřeben do Voznice.
Původně nás mělo jet víc, ale několik členů výpravy odradilo mimořádně špatné počasí v pátek 28. září. Zaváhali, protože už v sobotu se vyčasilo a celý víkend pak panovalo nádherné babí léto, ideální pro putování.
Po nezbytných občerstvovacích zastávkách v několika zájezdních hostincích jsme s podvečerem dorazili do Voznice. Záhy po našem příjezdu se zde objevila i jedna svatba a pak už jsme se nestačili přestat divit.
Nejenže Ráfu nečekaně srdečně zdravil voznický vrchní, protože Ráfa u nich svého času koval koně, ale svatební kameraman cestou kolem našeho stolu také zvolnil krok a upřel pohled naším směrem: "Neznáme se odněkud?"
Krčili jsme rameny, mušketýrská bradka nám byla sice povědomá, ale neuměli jsme si ho zařadit.
"Lochovice. Masopust," pronesl po chvíli s neochvějnou jistotou. A už jsme byli doma a zdravili se, protože právě tenhle filmař točil v Lochovicích letos v únoru obnovení slavné masopustní tradice. Tohle je malá země.
Takže když už jsme se tak sešli, nemohlo to dopadnout jinak, než že novomanželé skončí na koních a mohou o tom sice vést spory, mohou s tím dokonce nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Nebohá nevěsta se nestačila ani rozhlédnout a už byla unášena a my zase jednou měli pivo zdarma.
Na noc jsme se utábořili na břehu malebného jezírka, v duchu těch nejlepších dávných tábornických tradic. Žádné vozidlo nás nedoprovázelo, takže vše potřebné pro táboření jsme si přivezli a zase odvezli na koních.
Nedělní ráno nás ještě odměnilo pohledem na nádherného velkého samotářského jelena, který se objevil na orosené louce.