Bitva na Bílé hoře, září 2007
19. 09.
2007
"Ono je to snad nakažlivý," zvolali jsme poté, co se u nás v táboře objevil Pidův soused z Plzně, belhající se ztěžka o berlích. Pida sám totiž od jara kulhá, protože ho pod sebou přimáčkl upadnuvší kůň.
"Minulou sobotu jsme byli taky na akci a já si poprvé za letošní rok nevzal železný nohy," vysvětloval známý. "Celej den jsem padal na těch kočičích hlavách, ale zdálo se mi, že je všechno dobrý. Večer jsme si pak sedli v hospodě... a ze židle už mě museli zvednout na nosítkách."
Spousta známých, desítky a stovky vyslechnutých i odvyprávěných historek a hlášek, perfektně vyvedené počasí a dvě zajímavé bitvy - taková byla letošní Bílá hora. Stejně jako loni jsme představovali jezdectvo na straně Katolické ligy, proti němuž vyrazil do protiútoku oddíl Kristiána z Anhaltu, představovaný Kavalerií Náchod. Počet koní proti loňsku ještě vzrostl, celkem se jich na pláni u Hvězdy objevilo kolem dvacítky. Velkým plusem akce byl proto poměrně detailní scénář, který jasně určoval momenty, kdy se má jízda zapojit do boje - rychlý zkusmý útok se střelbou proti pěchotním stavovským terciím, další útok proti pěchotě na meče, prudká srážka s Anhaltovým plukem, zajetí mladého Kristiána a v závěru postup do stavovských pozic a obsazení tábora... Zhruba tak vypadaly naše úkoly. Kladem bylo i to, že koně dostali ve středu bitevního pole potřebný prostor a střetnutí s Anhaltem se proti loňsku přesunulo blíž k divákům, což z našeho pohledu možná zvýšilo akčnost jinak trochu statické bitvy (ta statičnost ovšem vyplývá i z povahy věci a ze skutečné taktiky používané v třicetileté válce).
Částečnou, ale očekávanou nevýhodu představovalo dlouhé čekání na začátek bojových operací - je prima, když se daří udržet zvířata v pohybu po celou dobu bitvy a když je možné po příchodu na bojiště přejít rovnou do akce. Žádný problém jsme zato my ani Náchodští neměli s bohatě využívanými pyrotechnickými efekty, na které koně díky tréninku reagovali zcela stoicky. V žoldu pyrotechniků se navíc divákům představili také mladí Tuláci, jinak častí návštěvníci lochovické tvrze.
Pokud jde o využití jezdeckých zbraní a taktiky, dařilo se nám podle předpokladů víc v neděli, když už jsme byli přece jen rozcvičenější, takže jsme rychleji přebíjeli a častěji střídali palbu z arkebúz s osobními souboji na meče.
Nezaznamenali jsme žádný úraz, všichni koně vyšli z obou bitev v dobrém rozpoložení a závěrečný cval odměnili diváci potleskem. Atmosféru celé akce si jako vždy můžete připomenout Oříškovými snímky ve fotoalbu. A možná také trochu níže zaznamenanými výroky, odposlechnutými na bojišti a v táboře:
"Když jsem ležel u kanónů, kterej z vás volů to přese mě s tím koněm skákal?"
"A můžeme my za to, že vypadáš jako pytel?"
"To je hezká holka, kdo to je?"
"Dcera hlavního pyrotechnika..."
"Vlastně jsem asi spíš na zralý ženský."
"Kluci, tohle je asistenční pes. Toho nám tu opravdu nechte. Jestli máte hlad, my vám seženem jinýho."