Valdštejnské slavnosti v Chebu, září 2007
04. 09.
2007
Viléma Kinského probodli dříve, než stačil vstát od stolu. Generál Kristián Illow se chvíli bránil a Valdštejnovu sekretáři Niemannovi se dokonce podařilo ustoupit do kuchyně, oba však záhy podlehli přesile. Nejdéle vzdoroval Adam Erdmann Trčka, který se z útrob chebského hradu probil až k hradní bráně. Zavřené a střežené vojáky kapitána MacDaniela. S uštvaným Valdštejnovým spolupracovníkem a Kinského švagrem měli jen malou práci. Pažbami mušket jej srazili k zemi a rapíry ho na místě ubodali.
Tak začalo chebské vraždění, děsuplná událost, která o několik okamžiků později vyvrcholila o pár set metrů dál v Pachelbelovském domě na chebském náměstí. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vrchní velitel císařských vojsk, frýdlantský vévoda a říšský kníže, zde v sobotu 25. února 1634 po desáté hodině večerní padl po bodné ráně partyzánou, kterou mu uštědřil rytmistr Walter Deveroux.
Bohatýrský život a tragická smrt jednoho z nejlepších vojevůdců své doby začaly inspirovat nejrůznější tvůrce velice záhy k mnoha uměleckým ztvárněním. Už dva roky po Valdštejnově smrti vydal český učitel Václav František Kocmánek dvě písně s valdštejnskou tematikou. Příběh se stal také neoddělitelnou součástí chebského kulturního života. První valdštejnské slavnosti s historickými průvody, kopírujícími vévodův příjezd do města, se uskutečnily v letech 1908, 1909 a 1911. Další na ně navázaly v roce 1934 u příležitosti 300. výročí generalissimovy smrti. Pokračování tradice přervala válka a socialistická léta, takže k jejímu obnovení došlo až v roce 2005. Od tohoto obnoveného počátku se jich pravidelně účastní i Jízda svobodných rytířů.
Letošní ročník přinesl kromě tradičních průvodů také prezentaci dobové šarvátky vzbouřených vojenských oddílů, která se mohla částečně inspirovat událostmi po známé bitvě u Lützenu. Jak se říká, v této bitvě, v níž Valdštejn stanul proti švédskému králi Gustavu Adolfovi, "utrpěli vítězství" Švédové. Vytrvali sice na bojišti, z něhož Valdštejn tlačený okolnostmi nakonec ustoupil, ale sám Gustav Adolf v boji padl a také další švédské ztráty oslabily jejich armádu natolik, že švédská ofenziva v Německu v podstatě skončila. Valdštejn sám však spokojen nebyl, protože věřil, že v dobytí konečného vítězství mu zabránila jen zrada jeho plukovníků, pod jejichž velením tři císařské pluky uprchly z bitevního pole. S něčím podobným neměl frýdlantský vévoda slitování, takže brzy na to zažilo Staroměstské náměstí v Praze další ponurou exekuci - po popravě 27 vůdců stavovského povstání v roce 1621 zde kat Jan Mydlář musel v únoru 1631 setnout jedenáct důstojníků a čtyři vylosované vojáky z dezertujících pluků.
A právě fakt, že vévoda netrpěl nedisciplinovanost, se stal hlavní zápletkou sehrané scénky, v níž došlo ke vzpouře kvůli nevyplacenému žoldu. Jízda svobodných rytířů sehrála v představení klíčovou roli generalissimovy osobní gardy, která chce vzbouřené vojáky nejdříve uklidnit a po nezdaru tohoto pokusu vzpouru nemilosrdně potlačí. Nechyběl ani obraz popravy proradných vůdců, kterou členové Jízdy vykonali prostřednictvím arkebúz přímo ze sedel. Vedle účasti v bitce jsme absolvovali dva městské průvody, při nichž náš prapor zdobila čerstvá čestná zástava, kterou Valdštejn věnoval veliteli jízdy před čtvrt rokem ve Frýdlantu.
Během sobotního dne jsme pak svěřili koně dětem, kteří na nich statečně prošli celým chebským hradem, a podívali se také do Chebského muzea v již zmíněném Pachelbelovském domě. Ddnes se zde nachází ložnice, v níž Valdštejn kdysi skonal. Ještě o něco více nás ale pochopitelně zaujal preparát oblíbeného vévodova koně, který padl pod svým pánem v oné rozporuplné bitvě u Lützenu. Prý je to nejstarší koňská vycpanina u nás, ale je třeba konstatovat, že živí koně jsou přece jen o hodně zajímavější.
Oříšek po srpnové pauze opět nastoupila do služby coby fotografka, takže se můžete do Chebu podívat také vy prostřednictvím našeho fotoalba.