Táboření Trappers Corralu a Texas Ranger Clubu, Otročiněves, červenec 2007

10. 07. 
2007

Když jsme loni začali pořádat první společná táboření Texas Ranger Clubu a Trappers Corralu, vůbec jsme netušili, jak fantastickou, až fascinující odezvu to vyvolá. "Dámy a pánové, super! Jen tak dál!" začali nás okamžitě povzbuzovat naši přátelé, kteří se svého času také jezdili dívat na některé naše akce. Pak sice na aktivní činnost spíš rezignovali, ale westernové filmy pořád sledují rádi, stejně jako náš web. Jeden náš příznivec (nepřál si být jmenován) nám dokonce neváhal poslat celkem pět vzkazů, v nichž děkoval za naši účast na táboření.

Uznáte, že taková reakce opravdu potěší a že je současně nesmírně zavazující. A tak hned začátkem letošního roku začal Texas Ranger Club připravovat další společný tábor s trappery a naše úsilí vyvrcholilo na přelomu června a července, kdy se Hrochova louka u Otročiněvsi na Křivoklátsku opět proměnila ve velké trappersko-jezdecké ležení. Příslušníci Texas Ranger Clubu a jejich kamarádi od koní dorazili, jak se sluší, v sedle, přičemž si ostruhy jezdkyně vysloužila malá Amálka, která na Dudlíkovi absolvovala celou cestu z Lochovic až do Otročiněvsi a nenechala se vyděsit ani závěrečným tryskem přes pláň.

Přes větrné a chladné počasí zaznamenal tábor i letos tradičně bohatou a různorodou účast příznivců americké oživené minulosti, reprezentující průřez historickými epochami od 18. až do konce 19. století. Čekal na ně podobně pestrý program: Texas Ranger Club si zde vyzkoušel novou podobu své koňské divadelní hry "O černém jezdci", jejíž téma tvoří archetypální příběh o souboji dobra se zlem, upravený pro období Divokého Západu. Trappeři i Texasané pak během tábornického týdne uspořádali výpravu na nedalekou střelnici, kde si ozkoušeli funkčnost, přesnost a průbojnost dobových ručnic. Další výprava, která nás po kopytě zavedla ke hradu Točník, se pak stala nezapomenutelnou pro změnu díky výkonu našeho věrného čtyřnohého kamaráda, terapeutického psa Mufa. Původně jsme jej zanechali ve společnosti několika přátel v táboře, protože se nám zdálo, že takřka třicetikilometrová cesta (patnáct kilometrů tam, patnáct zpátky) by pro něj byla přece jenom moc. Muf to ale viděl jinak, a tak se zhruba hodinu po našem odjezdu nějakým fíglem sám odvázal, utekl z tábora a vyrazil po naší stopě. Přestože v tomto kraji ještě nikdy nebyl a nemohl znát cestu, přestože jsme jeli zčásti mokřinami a zčásti zase po dvoukilometrové rovné pláni, kterou jsme celou přecválali, dokázal stopu po celou dobu sledovat a nakonec se s námi spokojeně sešel kousek od Točníku. Zaplať pánbůh na něj nenarazil žádný myslivec - Muf opravdu nechtěl pytlačit, chtěl být jenom v naší blízkosti, ale vykládejte to střele z lovecké pušky.

Hned několika texaským jezdcům se zapsaly krásným dárkem do paměti Bodlina s Luckou, protože nám věnovaly nádherné nové vestičky.

A protože slova na všechny dojmy nestačí, pomůžeme si tradičně obrázky a pozveme vás k návštěvě fotoalba, kde na vás čekají Oříškovy a Worchesterovy snímky.